O mysli, egu spiritualitě 
Příběh Emy 

Audioverze článku je dostupná na

 https://soundcloud.com/ina-pokorna/o-mysli-egu-spiritualite-pribeh-emy?fbclid=IwAR0cByD3uldjmT_sQnmnlM-faaRSZO0QLKt5_4IjhV1fNPwU6jCsCwxPpdk

Mysl každého člověka je jedinečná, protože každý člověk vnímá a prožívá ve svém těle situace odlišně. Asociaci (formu spojení) vytváří mysl s mozkem. Podle toho, v jakém prostředí se vyvíjel nervový systém (do cca do 8 let věku - zda bylo prostředí podporující a emočně dostupné, nebo emočně nedostupné a tíživé) si vytvoří mysl asociace více pozitivní nebo negativní. S myslí je spojené i Ego. 

Ego je obranná část člověka, která ho částečné chrání před zraněním a domnělém vyloučení a zároveň Ego překládá člověku myšlenky a impulzy takové, aby zůstal člověk "přijatelný" pro prostředí. Ego nemá rádo být špatné. Jaké Ego člověk má, zase záleží na tom, kde vyrostl, z jakého sociálního prostředí pochází. Pokud vyrostl např.v rodině náboženské, bude Ego tohoto člověka považovat např. sexualitu, nebo hněv za špatné, bude překládat nepříjemné pocity a zostuzující pocity jako prvořadé při pohledu třeba na film, kde bude probíhat vášnivá sexuální scéna. 

Člověk s tímto "egem" bude prvně pohoršen, přijdou mu myšlenky kritizující scénu, i herce, ale současně bude mít velkou touhu toto zažít. Pocit touhy zažít takovou sexualitu a vášeň mu bude překládat jeho část, která má v nenaplněné potřebě sexuální prožitky. V souvislosti s myslí bych chtěla zmínit spiritualitu. Slyšeli už jste někdy informace ze spirituálních zdrojů, nebo učitelů, že např.vláda mysli nad srdcem není v pořádku? Nebo že je nutné se odprostit od Ega?Jako lidé nemůžeme existovat bez spojení 3 základních složek.Složka těla (hmoty), složka srdce (pocity) a složka mysli (myšlenky). Všechny tyto složky jsou manifestaci duše - ve hmotě (tělo) manifestaci duše přes myšlení (mysl) a manifestace duše přes pocity a emoce (srdce). Jedna nemůže existovat bez druhé a třetí. Zbavit Ega se nedá, dá se mu jen porozumět a akceptovat ho.

Ego (jak jsem uvedla výše - nechce vypadat špatně, chce zapadnout) - se může chytnout na informace ze spirituální oblasti a odklonit člověka od sebe, svých emocí, svého prožívání. Při shlédnutí videí, čtení článků z oblasti seberozvoje může ego předkládat i pocity, jak ti, co to přednáší nebo píší mají spoustu věcí zvládnutých a může chtít zapadnout a být stejně dobré a osvícené jako oni. 

Velmi lehce se pak dá sklouznout do pasti spirituality. 

Člověk chycený do pasti spirituality může zažívat více pocitů frustrace, hledat, kde dělá chyby v práci na sobě, když se cítí špatně. Domnívat se, že když se cítí špatně, že dělá něco špatně. Takto zesílené ego zatěžuje mysl a je to velmi zatěžující stav i pro fyzické tělo. Mysl se dá se vytrénovat na pozorování tzv. meditací vipassana. 

 Vipassana umožňuje poodstoupit pojmenováním pocitů, emocí, myšlenek od nich a tím pádem nebýt do nich zacyklen. Mysl vyčerpávají i informace a myšlenky, které jí berou mentální energii. To, zda svědčí nebo nesvědčí stav myšlenek a přemýšlení se dá zjistit dotazováním.

Už jen položení otázky (z otázky se může člověk naučit o sobě více, než z odpovědi) se mysl může efektivně uvolnit. Otázky pro uvolnění mysli:

Je tohle pro moji mysl prospěšná informace? Je pro mě prospěšné nad tímto přemýšlet? Když je mysl příliš zahlcená, myšlenkami. Další z otázek na zklidnění mysli může být - jaká bude následovat další myšlenka? Položením otázky můžete vypozorovat, že mezi myšlenkami je pauza, která může ulevit a např. i přerušit myšlení, kde převažuje strach nebo nejistota, chaos. 

 PŘÍBĚH EMY 

 Ema si začala před cca 5 lety řešit svoje vztahy. Přítel jí byl nevěrný, a po rozchodu nebyla schopna navázat vztah s mužem. Začala s praxi seberozvoje. Navštěvovala různé semináře, kartářky, léčitele. Její mysl přijímala informace typu, že to, proč od ní přítel odešel bylo proto, že v minulých životech byla mužem, odešla do války a z války se nevrátila. Proto on odešel od ní teď. Další z informací byla, že v dalším životě byla krutá panovnice, svému manželovi byla nevěrná. Proto od jí partner v tomto životě opustil. Informace přijala jako fakt, ale už nepostřehla, jak se informace navázaly na část její osobnosti, která nesla pocity viny a domněnky, že dělá někde chyby. zvýšil se jí chaos a hyperaktivita mysli. O to více chtěla v sobě věci měnit a napravovat. Zvýšil se jí i pocit a domněnka, že je s ní něco špatně. Což byla základní známka toho, že je ovládána části, která má tendence k trestání, potažmo části, která nese perfekcionalistické znaky. 

Její mysl se velmi zatížila. Pod tlakem mysli začala mít i zažívací potíže. Stav mysli se začal odrážet na fyzickém těle. Začala více pracovat s pocity a emocemi v těle a dotazováním směrem k mysli.

Její pocity a emoce jí ukázaly, že při odchodu partnera měla stejné pocity jako 5ti letá, když odešel její otec od rodiny. Tehdy Nebyla o odchodu otce informována, nemohla prožít emoce, její matka i otec si mysleli, že nic nepozná, když se otec odstěhuje (jezdíval na montáže), i tak býval doma pouze část týdne.Rodiče použili tzv.Gaslighting. 

Takže přesvědčili ji, že to, co cítí není pravdivé. Přesvědčili jí o svých pravdách. Přesvědčovali ji velmi laskavým způsobem. Tím pádem jí zmátli v jejím "vnitřním" navigačním pocitovém systému. Proto ani dlouho nepoznala, že je jí její partner nevěrný. 

Po uvolnění traumatu v těle se po nějaké době začala její mysl více otvírat. Začala zjišťovat, že dříve s partnerem zažívala situace, kdy cítila, že není s jejich vztahem něco v pořádku. Cítila i že zde může být milenka. Nicméně tomuto pocitu nevěřila, Vždy věřila tomu, co jí řekl partner. Partner ji přesvědčoval o svých pravdách - velmi laskavým způsobem (gaslighting) - stejně, jako její rodiče tehdy Emu, jako malou holčičku. 

Ema jako dítě přijala domnělé pocity viny, že ona je příčinou toho, proč otec odešel, že s ní nebylo něco v pořádku. I když se s otcem vídala, ten den, kdy se odstěhoval byl pro ni silně traumatický, a odrazilo se toto trauma na vztahu s přítelem. Pocítila emoční bolest z odchodu partnera stejnou, jako když odešel její otec od rodiny. Zviditelněním této emoční bolesti mohla uzdravit svoje emoční části, vysvětlit z pozice perspektivy dospělého já svoji mladší perspektivě - svému dětskému já to, že nenese vinu za to, že jí otec opustil.

Co to je "vnitřní dítě"? 

Osobně se mi líbí tato definice: Vnitřní dítě je schránka v naší psychice, která obsahuje věci jako nevinnost, hru, úžas, zkoumání, potlačovanou touhu, zájmy, zvědavost, kreativitu v přítomném okamžiku, poctivost, představivost, emoce a traumata, která k němu patří, vzpomínky na dětství, předporodní záměr, ale i původ vzorců v našem životě. 

Vnitřní dítě se projevuje v dospělém člověku projevuje vlastně každý den. Jsou to naše emoce, emoční reakce na prostředí, hněv, smutek, radost. Pokud někomu chybí nadšení, odhodlanost, vnitřní síla, těžko se mu říká ne, nedokáže dotáhnout věci do konce tak, aby byl sám spokojený, cítí se unavený, vyčerpaný, chybí mu vědomě spojení s vnitřním dítětem. 

Práce s vnitřním dítětem může zviditelnit a i ukončit různé negativní vzorce přesvědčení, problémy ve všech vztazích (rodinných, partnerských, pracovních), může se spojit se svoji jedinečnou pravdou, se kterou se narodil, může objevit svoje talenty a tím naplnit svoje poslání.

Na druhou stranu může být velmi těžké se k částem dostat, pokud člověk zažíval jakýkoli druh zneužívání, emočního, nebo fyzického násilí, strachy a nejistoty, překračování hranic a žije více v obranném odporu. V dospělosti může ve svém vědomí takový člověk odmítat vnitřní dítě, tak že odmítá svoje emoce a pocity. S tímto mohou souviset myšlenky např. že je práce s dítětem zbytečná, že už je z dětství vše pryč, že je zbytečné se tam vracet, stejně jako že minulost je prostě pryč a hotovo. 

 Takovému člověku nedělají dobře malé děti, zvířata, mláďata, nebo se jich straní, může mít i myšlenky, že jsou otravné, takový člověk pronáší slova typu " že chce mít klid" V duchovní oblasti je nejčastější přicházející myšlenka - to už mám zpracované. Nebo jsou lidé, kteří mají při myšlence, že by měli mluvit se svým vnitřním dítětem pocit, že je to nesmysl, aby v sobě měli něco takového a navíc aby s tím mluvili. 

 Proces práce s vnitřním dítětem, které v sobě nese i bolest, není příjemná záležitost, proto není divu, že se do tohoto procesu některým lidem vůbec nechce. Ale zase na druhou stranu pro někoho, kdo rád zkoumá, nebo komu se pořád dokola opakují stejné situace v životě, a má už toho "dost", nebo se cítí ve stagnaci a nemůže s některých situací odejít, i když cítí, že by chtěl, potřeboval - je způsob práce s vnitřním dítětem řešením. 

 Z mých osobních zkušeností i ze zkušeností ze sezení s klienty považuji práci s vnitřním dítětem za stěžejní. Cokoli se totiž naťukne jako spouštěcí situace (emoční, zdravotní, konflikt atd.) - kořenově se vždy dostaneme do dětství. 

Jak s aspektem (fragmentem) vnitřního dítěte pracovat? Nejdůležitější je ptát se: Jak se teď cítím a snažit se prozkoumat a pojmenovat pocity v těle. Další je zkoumavé dotazování se směrem k pocitům, které se objevují. Řízené meditace (osvědčily se mě meditace, které prvně zkoumají stav fyzického těla a odhalí vnitřní projekci ega na pocity)Na uvolnění těla je velmi dobré dýchání do míst, která jsou např. ve stažení, nebo v nějakém diskomfortu.