🍀Tiché místo, kde se míjí mysl a emoce - duchovní obcházení 🍀Jaká jsou vážná rizika duchovního obcházení 🍀Dvanáct otázek, pro rozpoznání: Vede mě tento přístup blíž k sobě, nebo více odděluje? 🍀Příběh Jany

01.01.2026

Audioverze článku: https://jumpshare.com/share/xwMSTyDS1YFq9eI8k64Z

👉 Do duchovního obcházení se může dostat téměř každý – často velmi nenápadně. Někdy k tomu stačí poslouchat podcasty, číst knihy, absolvovat semináře nebo i chodit na terapie, kde se bolest vysvětluje pomocí duchovních pojmů dříve, než je skutečně prožitá a pochopená. V takových chvílích se "vyšší pravdy" mohou stát způsobem, jak se vyhnout emocím, které jsou těžké, nepříjemné nebo dlouho potlačované.

👉 K napsání tohoto článku mě vede moje osobní zkušenost i zkušenosti klientů. Velmi často vidím, že následky duchovního obcházení se nejvíce projevují ve vztazích – v blízkosti, intimitě a konfliktech, které jsou dnes pro mnoho lidí náročné. Právě zde se nejvíc ukazuje, jak popření emocí a traumatu může vytvářet další bolest. To, proč jsou vztahy tak náročné je mj. zapříčiněno duchovním obcházením, popíráním traumatu a emocí.

🍀 Pokud se v článku nebo příkladech někdo pozná, je důležité říct jedno: ani ego, ani spirituální ego, ani duchovní obcházení nejsou chybou. Jsou zkušeností a určitou fází na cestě. Moment, kdy si jich začneme všímat, není selháním – je to první krok k hlubšímu porozumění a skutečnému uzdravení.

📌 Vysvětlení pojmů co je to Ego a Spirituální Ego

👉Ego

Ego má každý člověk jiné. Záleží na tom, kde vyrostl, v jakém prostředí. Ego zajišťuje blízkost prostředí, ve kterém člověk vyrůstá.

🍃 Příklady

Člověk, který vyrostl v prostředí, kde jedině pracovní výkon byl uznán, jeho Ego ho nenechá odpočívat a může ho dohnat až ke stavu vyhoření.

Jeho ego je identifikované s výkonem, protože výkon byl jediný způsob, jak být milován.

Člověk, který vyroste v prostředí se silnou křesťanskou výchovou, kde jakákoliv emoce hněvu je nepřijatelná na kohokoliv, např. na matku, otce, jeho Ego ho povede k tomu, aby nikdy necítil hněv, byl jen v klidu.

Jeho ego vzniklo jako ochrana před ztrátou lásky – potlačením hněvu.

Člověk, který vyroste v prostředí, kde musel uspokojovat potřeby prvně druhých bude veden, že jedině tvrdou prací a dřinou si vydělá peníze. Byl silně popřen ve svých touhách po úspěchu bude např. pracovat v podřadných pracovních pozicích, bude toužit po penězích, drahých věcech, luxusních autech. Jeho Ego ho ale nepustí k vlastnímu úspěchu.

Ego ho chrání před ztrátou sounáležitosti tím, že ho drží v roli, která je rodině známá.

👉Ego se dá integrovat, pokud se pochopí a vyslyší jaké přesvědčení si nese z rodiny a jakou emoční a mentální bolest tohle přesvědčení drží.

👉Ego ho chrání způsobem, který byl kdysi nutný, ale dnes je destruktivní.

Co se stane, když člověk popře duchovně Ego?

Není pravdou, že když člověk je na sebe pyšný, nebo když je sebestředný, nechce úplně pomoci druhým, nebo když upřednostní sebe, že je to špatně a že je veden Egem, které je také špatné.

U lidí, kteří např. byly vychování a potlačeni ve svých touhách, byli zostuzeni, byli nuceni popřít svoje touhy a jsou naučení vyhovět prvně druhým – mají na prvním místě potřebu uspokojovat druhé a pak až sebe – je naopak nutnost, aby byli na sebe pyšní, sebestřední a říkali ne.

🍃 Příklad

V tisku proběhla v létě informace, že zemřela záchranářka ve věku 40 let. Byla obětavá, byla vždy příjemná, a kdykoliv se na ni kdokoliv mohl spolehnout. Tohle je příklad toho, když je člověk naučený uspokojovat potřeby druhých, obětovat se na úkor sebe. Tento příběh ukazuje, co se stane, když společnost oslavuje sebeobětování (vyzdvihuje je v tisku jako dobré) a trestá sebeorientaci. Tato žena zemřela proto, že si nikdy nesměla dovolit mít ego, které by ji pomohlo chránit si hranice a říkat "ne". Její energie byla rozptýlená mezi druhé lidi. S největší pravděpodobností zažila trauma přebírání přílišné zodpovědnosti za druhé.

📌Spirituální ego

👉 Spirituální ego = ego, které se identifikuje s duchovní identitou.

Spirituální ego – popírá emoce, hněv považuje za nízkou vibraci, smutek za iluzi, nutí být v více v lásce, a tvrdí, že strach si vytváří člověk sám – což vede k emočnímu vyhýbání

Vede k domněnce, že emoce nejsou moje, že když by byl člověk dál, tak že to už neucítí. Podsouvá domněnku, že je člověk už za něčím, že už to vyřešil, a že spouštěče se toho člověk netýkají. Spirituální ego vede i k myšlenkám skryté nadřazenost, např. ještě na něco někdo není připravený, ne každý něco pochopí, nebo každý si tím musí projít

Nejzávažnější na spirituálním egu je že "retraumatizuje fragment vnitřní dítěte"

📌Mysl

Mysl je důležitá složka bytosti proto, že může předložit Egu nová přesvědčení. Taková, která ho povedou ke zdraví, úspěchu, prosperitě a naplněnějšímu životu.

Mysl se ale přizpůsobí, stejně jako Ego člověka.

Bývá často nástrojem přežití – ne léčení emocí a těla.

Když léčení velmi nenápadně převezme Ego, začne ještě více zesilovat již tak zažité bolestivé přesvědčení a začne více:

- analyzovat, vytvářet strategie

- nutit být "lepší"

- hodnotit, jestli je proces "správný"zpochybňovat prožívání

- přetvářet emoce do konceptů

📌 To je přesně místo, kde vzniká vnitřní gaslighting.

👉Místo "co cítím" začne přicházet myšlenka s otázkou "co bych měla cítit".
👉Místo "bolí mě to" začne přicházet myšlenka s otázkou "tohle si určitě jen namlouvám".

Mysl, se tak spojí s Egem a vytvoří spirituální ego. Mysl se pak velmi lehce naučí přepisovat a přemalovat pocity, emoce na lepší realitu, než ve skutečnosti je. Popírá realitu ve prospěch "správného duchovního výkladu".

A co je nejdůležitější – vede člověka mimo vnímání těla, cítění těla a emocí.

👉👉Zde je moment, kdy začne mysl, ego a spiritiuální ego vést člověka k obcházení pocitů a emocí.

📌Co se naučí mysl:

Být nad věcí, ale tím vzniká chronická disociace.

👉 Mysl pak nefunguje jako nástroj pravdy, ale jako obranný mechanismus.

Mysl se místo zcelení ještě více rozštěpí – což vede k zmatku, chaosu, únavě, ztrátě identity.

Společně s myslí se i rozštěpí trauma, místo aby se integrovalo.

Zesílí se kontrola nad prožíváním, lidstvím, emocemi, člověk se začne hlídat, zda myslí a cítí "správně". Potlačí autenticitu. Mysl přestává být živá a stává se rigidní.

Narůstá stud a pocit selhání, když člověk zjistí, že pozitivní přístup nefunguje.

Stud se prohlubuje a nutí člověka se skrývat a nebýt viděn.

👉Takto člověk může fungovat nějakou dobu v té "přemalované" pravdě. Pak – po určitě době - se ale realita pravdy vrací s větší intenzitou, potlačené emoce se vrací z větší intenzitou skrze úzkost, somatické potíže, náhlé emoční kolapsy. Mysl se stává zahlcenou a to, čemu se člověk snaží vyhnout se vrací silněji.

Teal Swan říká "Když popíráš svou pravdu, a skutečnou realitu, stáváš se sám sobě agresorem."

📌Pokud se obejde tělo, člověk vloží zodpovědnost za svoje pocity do rukou někoho jiného, nikdy člověk nezjistí:

- co v něm skutečně je,

- nepozná své hranice,

- nerozliší, co je jeho a co opravdu převzaté,

- nemůže dojít k uzdravení traumatu.

🍃 Mysl interpretuje

🍃 Tělo prožívá

🍃 Emoce jsou přímý signál pravdy

"Mysl si může namluvit cokoliv.
Tělo a nervový systém ale nelže."

📌Následky duchovního obcházení:

- chronické napětí v těle

- disociace ("necítím nic")

- výbuchy emocí "bez důvodu"

- pocit odpojení od sebe

- zhoršení fyzického zdraví

- falešný pocit "jsem v pohodě", který se časem zhroutí

- pocit "špinavosti" na sobě, na těle, na tom, když cokoli ucítí

Je dobré vědět, že:

👉opravdové uzdravení je proces integrace, ne přepsání.

👉Emoce jsou jazykem nervového systému

👉Tělo nese paměť úplně všeho, co se stalo. Jen když to člověk ucítí a uzná, co cítí, může dojít k uvolnění.

👉Nemůže se člověk osvobodit od bolesti, kterou není ochoten cítit.

🍃 Příběh Jany

Jana se po 18 letech manželství rozvedla. Odstěhovala se, ale s manželem je stále v kontaktu. Jana občas zašla na workshopy, poslouchala podcasty, prošla léčením čaker. Po odchodu od manžela se velmi brzo seznámila s Adamem, se kterým se domluvila, že budou mít pouze sex, nebudou rozvíjet partnerství, ani společné bydlení, a že v okamžiku, jak jednomu nebo druhému začne něco více vadit na vztahu, že si to řeknou a vztah se ukončí. Jeden z důvodů této dohody bylo přesvědčení Jany o tom, že nějakou dobu musí být po rozchodu s manželem úplně sama. Od Adama dostávala, to co potřebovala nejvíce v rámci těla: tzn.dotyk, mazlení, sex. Vídali se pouze o víkendech 1x za týden, občas za 14 dní. Současně Adam občas Janě vypomohl v opravami v bytě. Jana se ale s Adamem začala více sbližovat. Nastalo období, kdy spolu trávili i 4 dny v týdnu. V ten okamžik Jana cítila neklid, měla pocit, že ji Adam příliš pomáhá, že na ní "začíná viset", nosil jí občas květiny, na to nebyla úplně z manželství zvyklá. Krom jiného jí začalo vadit, že si s ním moc nepopovídá, Adam neměl přehled o cestování, měl názory, které byly na Janu příliš striktní. Rozešli se na popud Jany a toho, že se cítila vedle Adama fyzicky špatně.

Netrvalo dlouho a do života Janě vstoupil Viktor. Jana opět vyhodnotila siutaci tak, že je příliš brzo po rozchodu s manželem, že ještě nebyla dostatečně sama, protože byla i pár měsíců s Adamem. Viktor byl jiný v tom, že měl přehled, cestoval, hodiny a hodiny si spolu povídali. Jana se začala vedle Viktora cítit uvolněně a hlavně bezpečně. Viktor nikam netlačil, dával Janě prostor, ať si určí co jak chce, kdy se chce stýkat, kdy ne, jestli chce kontakt fyzický, nebo ne. Domluvili se na fyzickém kontaktu, mazlení, dotyky, posléze proběhl i sex. Viktor Janě pomáhal v bytě, platil večeře, zajišťoval společné akce. Jany tělo začalo vyhodnocovat (aniž by to Jana vědomě tušila) že je Viktor muž, který je pro ni velmi bezpečný a v průběhu setkávání se Janě spouštěly emoce, které držel nervový systém.. Ale tak, jak to Jana neznala. Uvolnění probíhalo formou třesu, intenzivních pláčů, mravenčení celého těla. Jana byla v šoku, protože nic takového nikdy nezažila a myslela si, že je vážně nemocná. Což nebyla, protože prošla vyšetřeními, výsledky byly – že je zdravá. Viktor se s Janou domluvit, že spolu budou trávit každý víkend a to už včetně pátku. Čím víc byl Viktor s Janou a Jany nervový systém se cítil bezpečně, tím více Janě bylo ale paradoxně špatně psychicky. Stále měla emoce, stále měla reakce těla, tak to začala vyhodnocovat tak, že když Viktor milý a pomáhá jí, že na ní vlastně visí, že je to všechno špatně, když má stále takové silné emoce. Zjistila, že asi nemá vyřešeného manžela v sobě a že i Viktor nemá vyřešenou bývalou partnerku v sobě a tím pádem jsou oba špatně v tomto vztahu.

📌Rozbor

Jana se s manželem nikdy emočně necítila bezpečně, její manžel byl emočně nedostupný. Jana je zvyklá vydržet, zvládnout, zařídit, obětovat se v rámci rodiny a blízkých. Rozchod s manželem nastal proto, že její nervový systém už neudržel toto vše nést a manžel nechtěl spolupracovat komunikovat.

Jany tělo se s Viktorem začalo cítit bezpečně. Vycítilo, že ji natolik pochopí, bude jí v emoci oporou, že si obrazně řečeno řeklo:"konečně se mohu vedle někoho uvolnit a pustit to, co léta letoucí držím". Pro Jany tělo velmi ozdravný proces, kdy se učí vedle Viktora, že nemusí být na všechny emoce sama, a že je někdo, kdo ji nezastaví a pochopí. Pro Jany mysl – nezvyk a něco, co vyhodnotila jako špatné, protože má neustále nějaké reakce v těle.

Jany mysl se chytla na duchovní poučky typu:

Je lepší být po rozchodu sám, než se srovnám s bývalým partnerem

Musím si prvně vyřešit bývalého partnera a pak až mohu mít nový vztah

Jestli máš stále nějaké reakce v těle, dělám něco špatně a je se mnou stále něco špatně, takže stále něco nemáš vyřešeno. Proto je lepší, když budeš sama a až to vyřešíš, tak se pak můžeš s někým více sblížit..

Stále mám rozpor v sobě – cítím něco k bývalému manželovi a k Viktorovi cítím odpor. Tzn. Když jsemv rozporu, je lepší, když si rozpor prvně vyřeším a až pak půjdu do dalšího vztahu.

Spirituální ego tlačí Janu pryč od Viktora, což je ale pro Janu i Viktora neprospěšné, protože jejich nervový systém těla a emoční trauma se léčí tím, že uvolňují a vzájemně se podporují svojí přítomností.

👉 Pravda, kterou mysl + Ego + Spirituální Ego Jany nechce slyšet:

Viktor léčivým partnerem, ne proto, že by byl dokonalý, ale proto, že umožňuje Janě být zranitelná, zůstává přítomný u emocí neodmítá ji v "pomyslném emočním rozkladu"

🍃 Jana se vedle něj učí:

že nemusí být silná

že emoce nejsou hrozba

že blízkost nemusí znamenat ztrátu sebe

🍃 Viktor se vedle Jany učí:

být oporou

zůstat u toho, když druhý uvolňuje emoční bolest

prožívat mužství skrze přítomnost, ne výkon

👉Pokud Jana poslechne spirituální ego a opustí vztah ve jménu "správnosti"

- její obrany zesílí

- tělo se znovu uzavře

- další vztahy skončí podobně

- nebo se vztahům začne vyhýbat úplně

To není uzdravení.
To je zdokonalení obranného systému.

Jana potřebuje i vědět, že:

rozpor částí je naprosto v pořádku a je normální.

emoční chaos ≠ chyba

odpor ≠ špatný vztah

tělesné reakce = léčení

bezpečný vztah = spouští trauma

spirituální ego = chce klid, ne pravdu

Zdraví totiž nevypadá klidně. :-)

🍀Dvanáct otázek

Tyto otázky vycházejí z mé zkušenosti, z práce s klienty a z učení Teal Swan. Mohou pomoci rozlišit, zda určitý terapeutický či duchovní přístup podporuje skutečný kontakt s emocemi, nebo zda – často neúmyslně – vede k jejich obcházení. Nejde o hledání viníka, ale o porozumění vlastnímu prožívání.

1. Jsem s tímto člověkem opravdu viděná/viděný cítěná/cítěný?

2. Může tento kouč, terapeut, člověk být s mojí bolestí, aniž by ji chtěl hned opravit, zlehčit nebo změnit?

3. Je jeho přítomnost bezpečná pro všechny části mě – i ty temné, vzteklé, zraněné, sexuální nebo "nepohodlné"?

4. Cítím, že mě drží v prostoru, kde můžu projít čímkoli, nebo mě vede jen tam, kam je "to bezpečné pro něj"?

5. Říká mi kouč/terapeut věci, které potřebuji slyšet – i když nejsou příjemné?

6. Vidím, že má terapeut/kouč vlastní zkušenost s hlubokým uzdravováním, nebo pracuje hlavně "učebnicově"?

7. Pomáhá mi kouč/terapeut dostat se ke kořeni věci, nebo zůstáváme na povrchu?

8. Respektuje kouč/terapeut moji intuici, nebo ji bagatelizuje?

9. Cítím se po sezení celistvější, propojenější se sebou, nebo ztracenější?

10. Mám někdy pocit, že se terapeut/kouč bojí mé zranitelnosti a síly emocí – nebo že se mnou manipuluje, aby měl kontrolu?

11. Přijímá kouč/terapeut mé hranice, nebo je skrytě překračuje (např. tlakem, výčitkami, posměchem)?

12. Podporuje mě v integraci a samostatnosti, nebo mě udržuje v závislosti na terapii?

🍃 Silné emoce a tělesné reakce nejsou chybou ani selháním. Někdy se právě ve vztahu, který je dostatečně bezpečný, začnou uvolňovat staré emoce, které jsme dlouho drželi v sobě. Vztahy nás ve své podstatě nevedou k tomu, abychom se opravili nebo "měli konečně všechno vyřešené".

🍃 Jsme vztahové bytosti a nejde tolik o to, zda je vztah (nejde jen o partnerské vztahy) správný nebo špatný, ale o jemné rozlišování: zda chceme odejít, nebo odcházíme ze vztahů proto, že je vztah skutečně ohrožující, nebo proto, že se v nás otevřelo něco, co si žádá pozornost, laskavost a čas.

Na závěr bych chtěla použít citát Teal: "Světlo, které ignoruje temnotu, není světlo. Je to útěk."