🌱CELIAKIE  NENÍ  JEN  O  LEPKU: Skryté souvislosti s emočním traumatem 🌱

02.11.2026

audioverze článku: https://jumpshare.com/share/36r4ngI6bv4gnJV0RZI5

Tento článek vznikl na základě vašeho podnětu. Když jsem se vás ptala, o jakých tématech byste se chtěli dozvědět více, objevila se mezi vašimi návrhy právě celiakie. Rozhodla jsem se proto toto téma a podívat se na něj nejen z pohledu medicíny a výživy, ale také z méně obvyklého úhlu pohledu – z hlediska emocí, traumatu a souvislostí mezi naší psychikou a fyzickým tělem.

👉Střeva nejsou pouze orgánem, který zpracovává potravu a vstřebává živiny. Jsou také součástí velmi komplexního systému, který komunikuje s nervovým systémem a imunitou.

Mozek a střeva jsou spolu úzce propojené prostřednictvím bloudivého nervu (nervus vagus). Střeva mají dokonce vlastní nervovou síť, a proto se jim někdy říká "druhý mozek". Právě proto mohou naše emoce a stres ovlivňovat trávení a naopak stav našich střev může ovlivňovat to, jak se cítíme psychicky.


Při hledání příčin střevních obtíží
je nutné vedle medicínského pohledu otevřít také otázku psychiky, emočního prožívání a traumatu.👉Co je celiakie?Celiakie je chronické autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém nepřiměřeně reaguje na lepek, bílkovinu obsaženou v pšenici, žitu a ječmeni.Tato reakce poškozuje sliznici tenkého střeva, konkrétně střevní klky, které zajišťují vstřebávání živin. Následkem mohou být zažívací obtíže, únava, chudokrevnost, nedostatek živin nebo u dětí poruchy růstu.Celiakie není běžná potravinová intolerance. Vyžaduje celoživotní přísnou bezlepkovou dietu.Nesnášenlivost lepku nemusí být skutečně celiakie? Existuje také neceliakální citlivost na lepek nebo pšenici. Člověk může po konzumaci pšeničných výrobků pociťovat nadýmání, bolesti břicha, únavu nebo jiné obtíže, aniž by měl autoimunitní poškození střevní sliznice.👉 Tvrdá realita o českých obilovinách

Při konvenčním pěstování se používají různé pesticidy a herbicidy, mezi nimi například glyfosát. Realita v českém konvenčním zemědělství ukazuje, že půda na českých polích čelí masivní degradaci, přičemž přibližně 50 % orné půdy je ohroženo vodní erozí a přes 30 % erozí větrnou. Půda je strukturně a biologicky vyčerpaná, ztrácí organickou hmotu a schopnost zadržovat vodu. Nadměrná chemie půdu chemicky "přesycuje" a biologicky umrtvuj.

Proč je nutné zmínit stav půdy a kvalitu obilovin. Důvod je ten, že lepek na sebe váže pesticidy a pesticidy jsou ty, na které reaguje pak zažívání.

Některé výzkumy se zabývají jeho možným vlivem na střevní mikrobiom a vlastnosti obilovin. Jsou případy, kdy člověk, který měl problémy s lepkem prošel detoxikací, následně začal používat obiloviny v biokvalitě a problémy s nadýmáním mu vymizely.
To může souviset s rozdílným složením, zpracováním nebo individuální citlivostí.

🌱Jak ovlivňuje trauma autoimunitní onemocnění

👉Co když má dítě celiakii už od raného dětství?
Fyzickému onemocnění mohou předcházet hlubší nevyřešené emoční a mentální konflikty. Čím déle se pohybuji v oblasti seberozvoje a neustále zkoumám chronická nebo vážná onemocnění fyzického těla, tím více docházím k přesvědčení, že neřešené trauma (což je nechtěný emočně nevyřešený zažitý stav, se kterým si člověk hlavně v době dětství nevěděl rady) má obrovský vliv právě na různé formy vážných nemocí, i autoimunitních onemocnění.

👉Trauma nemusí znamenat pouze fyzické násilí, zneužívání nebo extrémní životní událost. Může jít také o zkušenosti, při kterých dítě prožívá strach, odmítnutí, bezmoc, bolest nebo pocit, že nemůže být samo sebou.Pokud dítě takovou zkušenost nedokáže zpracovat, může se od svých emocí a části vlastního prožívání odpojit. Tento nevyřešený vnitřní konflikt může ovlivnit pozdější fyzické projevy.Pokud bychom tedy zkoumali dítě, které má střevní onemocnění od raného věku, zajímalo by nás nejen jeho fyzické zdraví, ale také prostředí, ve kterém vyrůstá.

Otázky:

👉Cítí se dítě opravdu bezpečně? Jsou přijímány jeho potřeby a emoce? Může projevit nesouhlas, plakat, zlobit se a být samo sebou? Nebo se musí přizpůsobovat, potlačovat své potřeby a vnímat nálady dospělých, aby si zachovalo jejich přízeň?Co když dítě, které má nejen celiakii, ale i další zažívací potíže jako např. intenzivní bolesti břicha, nechuť k jídlu, co když dítě prožívá dlouhodobý vnitřní konflikt mezi tím, co skutečně cítí, a tím, co se od něj očekává?👉Právě zde můžeme otevřít téma dětského traumatu, potlačených emocí a ztráty kontaktu se sebou samým.

Velmi důležité je také pochopit, že už v dětství se můžeme učit odpojovat od vlastního těla a emocí, zejména pokud naše emoční potřeby a pocity nejsou dostatečně vnímány a naplňovány. Abychom se s takovou situací dokázali vyrovnat, vytváříme si různé strategie, které nám pomáhají zvládat to, co je pro nás příliš bolestivé nebo náročné. Často se tak více přesouváme do mysli a učíme se své emoce potlačovat či přehlížet.

Toto naučené odpojení od sebe sama si pak můžeme nést i do dospělosti. Z pohledu práce s emocemi a traumatem mohou být tělesné potíže, opakující se diskomfort nebo nemoc také podnětem k zamyšlení nad tím, jaký máme vztah sami k sobě, ke svým pocitům a nenaplněným potřebám. Neznamená to, že si nemoc způsobujeme sami, ale že vedle tělesných příčin může mít smysl věnovat pozornost i naší emoční zkušenosti.

🌱Jak je to u dospělých, kteří trpí celiakií a co je autoimunitní onemocnění z pohledu práce s částmi (parts work)?

U dospělého člověka je důležité se podívat na to, jakým způsobem člověk pokračuje v odmítání vlastních částí, potřeb a emocí i v současném životě.

Zde je důležité podívat se na pocity studu, fragmentaci osobnosti a vztahu člověka k vlastnímu tělu.

👉Autoimunitní onemocnění z pohledu práce s emočními částmi osobnosti znamená "vnitřní konflikt mezi částmi osobnosti a tento vnitřní konflikt, se přenáší až na úroveň těla a jeho orgánů.

👉Příklady:

1. Člověk, který se celý život snaží být dobrý

Představme si ženu, která:

  • potlačuje svůj hněv, protože nechce být špatná;

  • neumí říct ne;

  • přizpůsobuje se ostatním;

  • stydí se za své potřeby;

  • má pocit, že musí být stále lepší a dokonalejší.

V jejím nitru mohou existovat dvě protichůdné části.

Jedna část: "Už nechci. Jsem naštvaná. Chci se bránit. Chci žít podle sebe."

Druhá část: "To nesmíš. Musíš být hodná. Nesmíš nikomu ublížit. Nesmíš být sobecká."

Stud jedním z mechanismů, kterými člověk odmítá a odpojuje části sebe sama.

2. Člověk, který odmítá vlastní tělo

Dospělý člověk vyrůstal v prostředí, kde jeho potřeby nebyly respektovány. Naučil se své tělo kontrolovat, přemáhat a neposlouchat.

  • Je unavený, ale nedovolí si odpočinek.

  • Má hlad, ale ignoruje ho.

  • Cítí bolest, ale pokračuje.

  • Potřebuje blízkost, ale odmítá ji.

  • Je naštvaný, ale nedovolí si hněv.

Člověk může zacházet se svým tělem podobně, jako s ním zacházeli dospělí v dětství: bez respektu k jeho potřebám a bez skutečného zájmu o jeho dobro. Je dobré v takovémto případě pracovat s tělem jako se samostatnou částí osobnosti.

U dospělého člověka, který má problémy s celiakií, se postupuje jinak, než u dítěte.

Neptala bych se pouze: Co se stalo v dětství, i když tohle považuji za kořenové k vyřešení problémů, ale je dobré se ptát i

  • Kde člověk v současnosti jde proti sobě?

  • Které své potřeby odmítá?

  • Za co se stydí?

  • Co si nedovoluje přijmout?

  • Kterou část svého já považuje za nepřijatelnou?

  • Kde se snaží být někým jiným, aby byl přijímán?

  • Jaký vztah má ke svému tělu?

A naťuknout konkrétní části osobnosti.

Například část, která chce konečně žít svobodně, a část, která se bojí, že za svobodu přijde trest.

U dospělých s celiakií může samotná diagnóza přinášet další psychickou zátěž: omezení, strach z kontaminace, pocit odlišnosti, ztrátu spontánnosti a komplikace ve společenském životě. To popisuje i odborná syntéza studií o psychosociálních zkušenostech dospělých s celiakií.

  1. Emoční a životní zkušenosti člověka, které existovaly před diagnózou.

  2. Emoční zkušenosti, které vznikají následkem života s nemocí.

Obě si zaslouží pozornost, ale neměly by se zaměňovat.

👉👉 Další nesmírně důležitou věcí, zejména u dospělých lidí, je naučit se vnímat skutečnou realitu a pocitovou pravdu vlastního těla. To, co si myslíme o tom, jak se cítíme, se totiž může výrazně lišit od toho, co skutečně prožívá naše tělo. Mnoho lidí ani netuší, v jakém stavu jejich tělo doopravdy je. Mohou například žít dlouhodobě v napětí, ale protože si na něj postupně zvykli, považují ho za svůj běžný a přirozený stav. Přestali vnímat, že jejich tělo může být unavené, stažené nebo přetížené, protože právě takto fungují už mnoho let.

I když se dlouhodobé napětí stane pro člověka běžným a známým stavem, neznamená to, že je přirozené nebo zdravé pro jeho tělo. Člověk si na něj může natolik zvyknout, že ho začne považovat za normu, a dokonce může mít pocit, že bez něj nedokáže fungovat. Tělo však může být i nadále v chronickém napětí a přetížení, přestože si to člověk už vůbec neuvědomuje.

🌱Shrnutí

👉Při práci s člověkem, který trpí střevními obtížemi, se tedy můžeme vedle fyzické stránky zajímat také o jeho emoční svět.

Nejde o hledání viníka ani o přesvědčování nemocného, že si své onemocnění způsobil psychikou. Jde o možnost porozumět i těm zkušenostem, které dosud neměly prostor být prožity a zpracovány a podívat na potřeby jak emoční, tak mentální, tak fyzické, které nebyly dříve naplněny a které jsou přehlíženy i teď. 

👉Tělo a psychika spolu komunikují. A člověk si zaslouží, aby jeho potíže byly vnímány v celé jejich komplexnosti.👉 Setkala jsem se také s názory, že játra jsou přece od toho, aby čistila, a ledviny od toho, aby filtrovaly a vylučovaly odpadní látky. Jenže si myslím, že si dnes málokdo skutečně uvědomuje, v jak velké zátěži se naše tělo nachází.

Každodenně je vystaveno množství chemických látek, znečištění, stresu a dalším vlivům moderního prostředí. Ve své dlouholeté praxi proto velmi ráda využívám homeopatika a tkáňové Schüsslerovy soli a medicinálními houbami, jako jemnou doplňkovou podporu organismu, ať už preventivně, nebo při akutních či chronických obtížích. Vnímám je jako šetrné přístupy, které mají své místo v komplexní péči o člověka.

Ať už se člověk rozhodne pro jakoukoli formu podpory svého zdraví, i u celiakie bych doporučila nezapomínat na celkovou péči o organismus. Samozřejmě vždy vedle nezbytných lékařských doporučení a přísné bezlepkové diety, která je při celiakii základní.

www.inapokorn

a.cz

www.tealswan.com

www.cestaintegrity.cz 

Share