BOLESTI HLAVY, MIGRÉNY NEJSOU NÁHODA, SKRYTÁ ŘEČ NERVOVÉHO SYSTÉMU 🌺 PODPŮRNÉ HOMEOPATIKA, TKÁŃOVÉ SCHUSSLEROVY SOLI🌺PŘÍKLAD PRÁCE S MYSLÍ, TĚLEM, EMOCEMI A NERVOVÝM SYSTÉMEM

Audioverze článku: https://jumpshare.com/share/Az2avltZbCpEc3ocQO1R

V poslední době se ve své práci s klienty stále častěji setkávám s tématem bolestí hlavy a migrén, kdy některé jsou dlouhodobější.

👉 Každý člověk se snaží najít řešení pro bolest, diskomfort, který ho omezuje v životě. To je přirozené. Od toho je zde mysl, aby hledala řešení. Nicméně někdy je nutné (zvláště, pokud jsou bolesti hlavy častější, dlouhodobější, nebo chronické), podívat se na kořenovou příčinu. Příčina bývá nejčastěji v nervovém systému a odehrává se i na emoční rovině a velmi častým důvodem může být také emoční trauma.

👉 V tomto článku bych ráda nabídla krátké nahlédnutí do toho, jak lze na bolesti hlavy a migrény pohlížet právě z této propojené perspektivy těla, emocí a nervového systému a nabídnu i možnosti řešení podpůrnými homeopatiky, tkáňovými solemi a medicinálními houbami.

👉 Tělo je zde proto, aby jakýmkoliv projevem bolesti, nemoci, diskomfortem ukázalo, kam je třeba se podívat, něco uznat a co je třeba případně změnit.

👉 👉 Je nutné porozumět tomu, že člověk, zjednodušeně řečeno, se skládá ze tří složek – fyzické, mentální a emocionální. Všechny tyto složky spolu souvisí. Jedna nemůže existovat bez druhé a každá má svou energii.

Pokud je jedna ze složek, nebo více ze složek, upozaďovány, člověk cítí někde větší diskomfort. Většinou tělo ukáže právě zvýšenou bolestí, že něco někde není viděno, uznáno.

🌺Mentální složka – Mysl
Mysl je oblast:
myšlenek
přesvědčení
interpretací reality
vnitřních dialogů
očekávání
životních strategiíJedním z úskalí některých duchovních přístupů je tendence znevažovat mysl. Věty jako "to je jen ego", "to je jen mysl" nebo "to máš jen v hlavě" mohou člověka vést k odpojení od důležité části sebe sama. Mysl není chyba systému ani překážka na duchovní cestě. Je zdrojem informací stejně jako emoce a tělo. Skutečný problém nastává až tehdy, když mezi těmito třemi částmi vznikne rozdělení. Pokud se člověk snaží mysl přeskočit nebo umlčet, nebo naopak jí upřednostnit před emoční a fyzickou složkou, místo aby jí porozuměl, často se vzdaluje sám sobě a ztrácí schopnost vidět souvislosti mezi svými myšlenkami, emocemi a tělesnými projevy.👉 Jak se mysl snaží chránit, když není v rovnováze s emocemi a tělem

• přemýšlení místo prožívání

• analyzování emocí místo jejich cítění

• neustálé hledání vysvětlení, proč se člověk cítí určitým způsobem

• potřeba mít vše pod kontrolou

• perfekcionismus

• neustálé plánování a předvídání

• potlačování nebo racionalizace nepříjemných emocí

• hledání řešení dříve, než je prožita samotná zkušenost

• nadměrné přemítání (overthinking)

• odpojování se od tělesných pocitů

• zpochybňování vlastních emocí

• neustálé vyhodnocování, zda je něco správně nebo špatně

• obtížnost být jednoduše přítomen v tom, co právě je

👉 Když je mysl upozaděná

• člověk ignoruje důležité informace, které mysl přináší

• chybí zdravé rozlišování a kritické myšlení

• obtížné nastavování hranic

• idealizace lidí nebo duchovních autorit

• duchovní obcházení (spiritual bypassing)

👉 👉 Spirituální obcházení může být jen další formou potlačení toho, co v sobě nechceme vidět nebo cítit. Potřeba být neustále v klidu, lásce, vděčnosti nebo "nad věcí" může navazovat na stará přesvědčení z dětství a výchovy – například že některé emoce nejsou přijatelné a že musíme být hlavně hodní, klidní a bezproblémoví.

Když se pak člověk začne skutečně dotýkat hlubších emocí, jako je hněv, bolest nebo bezmoc, mysl může být zmatená. Část, která se naučila emoce znovu odsunout do podvědomí skrze duchovní koncepty, najednou stojí před tím, co se celý život snažila obejít. Skutečná vnitřní transformace však často nezačíná útěkem k pozitivním stavům, ale ochotou setkat se se vším, co v nás existuje.

👉 V kontextu bolesti hlavy by se dalo říci, že člověk často vytváří obrovské mentální napětí přes dobře skrytá přesvědčení, která jsou zažitá z dětství:

Musím vše zvládnout.

Nesmí mi nic být, musím být stále k dispozici.

Nesmím udělat chybu.

Nesmím cítit emoce hněvu na blízké

Nesmím nikoho zklamat a musím být hodná, hodný.

Nervový systém je pak dlouhodobě zatížen stavem vnitřní kontroly.

A kontrola je tak, která pak v konečném důsledku zastaví emoce, které drží přímo fyzické tělo v traumatizovaném nervovém systému.🌺 Emoční složka – Srdce

Srdce je oblastí:
emocí
pocitů
potřeb
zranitelnosti
autentického prožíváníEmoce nejsou problém, ale informace. Jsou kompasem, který ukazuje, co se v nás skutečně děje. Pokud emoce necítíme, neznamená to, že zmizely. Jen se přesunuly do nevědomí nebo do nervového systému v těle, které je drží.

👉 Čím dál více jsem přesvědčena, že jsme jako společnost ztratili zdravý vztah k emocím. Místo toho, abychom je vnímali jako důležitý zdroj informací o našem vnitřním světě, se je často snažíme potlačit, obejít nebo se jich co nejrychleji zbavit. Výsledkem je postupné odpojení od sebe sama – od vlastního prožívání, těla i vnitřní pravdy.

Tento trend podporuje nejen kultura výkonu, tlak na neustálou produktivitu nebo vliv sociálních sítí, ale někdy i některé směry New Age či určité interpretace spirituality. Ty mohou člověka vést k tomu, aby emoce překračoval dříve, než jim skutečně porozumí a plně je prožije.

Setkávám se s lidmi, kteří říkají, že necítí vztek, smutek ani strach. Mají pocit, že jsou "nad věcí", všemu rozumějí a dokážou své prožívání dokonale vysvětlit. Když se však podíváme hlouběji, často zjistíme, že své emoce spíše analyzují, než skutečně prožívají.

👉V psychologii i v oblasti práce s traumatem se tento jev, jak uvádím výše, vyznačuje jako spiritual bypass – duchovní obcházení. Člověk se nevědomě ztotožní pouze s určitou částí své osobnosti, která se snaží být klidná, vyrovnaná a "osvícená", zatímco bolest, strach, vztek nebo smutek zůstávají vytěsněné. Navenek může působit velmi vědomě a vyrovnaně, ale ve skutečnosti se některé části jeho vnitřního světa nikdy nedočkaly přijetí ani integrace.

Skutečná vnitřní zralost podle mého názoru nespočívá v tom, že člověk přestane cítit. Spočívá v tom, že dokáže být v kontaktu se všemi svými emocemi, rozumět jejich významu a integrovat je do svého života, aniž by se jimi nechal ovládat.

👉👉Emoce jsou energie. Stejně jako má svou energii mysl, má svou energii i tělo.

Pokud emoční energie dlouhodobě neproudí tělem přirozeně a emoce jsou potlačovány, kontrolovány nebo zadržovány, zůstávají v nás často nedokončené. A právě tato zadržená emoční energie může být zdrojem vnitřního napětí a bolesti.

👉Co myslím tím, že emoce zůstávají nedokončené?

Když dojde k traumatu – často v dětství – dítě mnohdy nemá možnost plně projevit to, co v daném okamžiku prožívá. Nemůže se bránit, vyjádřit svůj hněv, smutek nebo strach a dokončit přirozený emoční proces, který byl danou situací spuštěn.

Velkou roli zde hraje také výchova a socializace. Mnoho lidí vyrůstalo s přesvědčením, že musí být hlavně hodní, nezlobit, neodporovat a už vůbec neprojevovat hněv vůči rodičům – i v situacích, kdy byl jejich hněv oprávněnou reakcí na zranění nebo nespravedlnost.

Právě energie hněvu bývá často jednou z nejsilněji zadržovaných emocí.

🍀 V souvislosti s migrénami a bolestmi hlavy je dobré zkoumat:Jaké emoce si člověk nedovolí cítit?
Jaký hněv, nenávist jsou zakázané?

Jaký tlak na sebe vytváří?
Co by cítil, kdyby přestal být silný?

🌺 Fyzická složka – Tělo
Tělo je fyzický projev vědomí.
Nejde pouze o biologický stroj. Tělo neustále komunikuje.
Projevuje:
potřeby
limity
stres
traumata
nevyjádřené emoce👉 Tělo je vlastně posledním místem, kam se konflikt mezi myslí a emocemi promítne.Když například:
mysl říká "musíš"
emoce říkají "už nemůžu"
tělo začne vytvářet symptomy.

V tomto pohledu není bolest nepřítel. Je to zpráva.Fyzické symptomy nelze pochopit izolovaně od emocí a myšlenek, protože všechny tři části jsou propojeným systémem.

🍀 Zjednodušeně řečeno, co se může dít u lidí, kteří trpí bolestmi hlavy nebo migrénami?

Představte si dítě, jehož nervový systém nemohl dokončit přirozený emoční proces.

Když bylo smutné a plakalo, slyšelo věty jako: "Nebuď citlivka.", "Neplač, vždyť o nic nejde." nebo dokonce "Přestaň brečet, nebo ti dám důvod brečet."

Když cítilo hněv, odpor nebo nesouhlas, bylo odmítnuto, potrestáno nebo zostuzeno. Mohlo slýchat například: "Takto se hodné děti nechovají.", "Nikdo tě nebude mít rád, když budeš taková.", "Až se uklidníš, tak přijď." Některé děti byly za projevy hněvu fyzicky trestány, jiné se naučily, že lásku a přijetí získají pouze tehdy, když budou hodné, tiché a bezproblémové.

Stejně tak mohlo být zastaveno i prožívání radosti. Dítě se hlasitě smálo, chtělo se pochlubit tím, co se mu povedlo, nebo se spontánně zapojit do rozhovoru dospělých, ale bylo napomenuto, zesměšněno nebo odmítnuto. Postupně se naučilo, že některé emoce a projevy nejsou bezpečné.

👉👉 Tělo tak nemohlo dokončit přirozený proces vyplakání smutku, vyjádření hněvu, strachu ani radosti. Emoce nezmizely. Zůstaly uložené v nervovém systému a čekaly na vhodný okamžik, kdy budou moci být dokončeny.

👉 V dospělosti pak člověk často žije pod vlivem nevědomých přesvědčení a strategií přežití. Například:

• Když cítím hněv na rodiče, jsem špatný člověk.

• Když budu plakat, nikdo mě neuvidí a nepomůže mi.

• Když ukážu své potřeby, budu odmítnut.

• Když se rozčílím, ztratím lásku druhých.

• Musím být silná.

• Musím všechno zvládnout sama.

• Nesmím být na obtíž.

🌺 Nervový systém ruku v ruce s kontrolní částí mysli a ega pak vynakládá obrovské množství energie na kontrolu emocí, které se snaží dostat na povrch. Čím více se člověk snaží necítit, tím více napětí vzniká mezi tím, co skutečně prožívá, a tím, co si dovoluje vědomě vnímat.

Bolest často nevzniká proto, že emoce cítíme, ale proto, že je dlouhodobě držíme pod kontrolou. Tělo se pak může dostávat do chronického napětí, stažení. Bolesti hlavy, migrény, napětí v šíji, čelistech nebo ramenou nebo stažení v oblasti solar plexu mohou být jedním z projevů tohoto dlouhodobého konfliktu mezi emocemi, myslí a tělem.

Nejde o to, že by si člověk bolest vytvářel sám. Jde o to, že nervový systém se mnoho let snaží zvládat a potlačovat něco, co kdysi nebylo bezpečné cítit.

👉 Spouštěč (trigger) je situace, člověk, slovo nebo událost v přítomnosti, která aktivuje nezahojenou bolest z minulosti. To, co nás rozruší dnes, často není jen reakce na současnou situaci, ale na staré zranění, které se skrze ni znovu ozývá a chce být viděno, procítěno a pochopeno.

Pokud se jde do hlubšího zkoumání spouštěčů, většina lidí zjistí, že hněv na lidi v současnosti je procentuálně nízký, ale větší je na lidi z doby dětství.

🍀 Možná řešení

Řešením není bojovat s myslí ani se snažit násilím odstranit nepříjemné emoce. Prvním krokem bývá opatrně nabídnout mysli nové možnosti a nové pohledy na situaci. Ještě důležitější je však znovu navázat kontakt s emocemi a s částmi sebe sama, které byly kdysi odmítnuty, potlačeny nebo zraněny.

👉 Právě zde mnoho lidí pracuje s konceptem vnitřního dítěte. Často se však dopouštějí jedné zásadní chyby – snaží se vnitřní dítě změnit. Přesvědčují ho, že se mýlí, že by mělo být vděčnější, klidnější, odpouštět nebo se na situaci dívat jinak.

👉 Vnitřní dítě většinou netouží po změně. Touží po tom, aby byla uznána jeho realita a pravda. Chce, aby někdo konečně viděl, co skutečně prožívalo.

Pokud dítě cítilo hněv vůči rodičům, nepotřebuje slyšet, že rodiče to mysleli dobře. Pokud se cítilo opuštěné, nepotřebuje vysvětlování, proč rodiče neměli čas. Pokud se cítilo odmítnuté, nepotřebuje být přesvědčováno, že bylo milováno.

Potřebuje především slyšet: "Ano, chápu, že ses tak cítil. Dává smysl, že v tobě vznikl hněv, smutek nebo bezmoc."

To bývá pro dospělé já často velmi obtížné. Naráží totiž na obranné mechanismy ega. Dospělá část osobnosti si chce zachovat obraz rodičů jako dobrých lidí, chce být loajální k rodině nebo se bojí, že uznání dětské bolesti povede k zahlcení emocemi.

Právě proto bývá někdy těžké připustit pravdu dětského prožívání. Například že dítě mohlo cítit nenávist, vztek nebo odpor vůči rodičům. Ne proto, že by bylo špatné, ale proto, že jeho potřeby nebyly naplněny a jeho nervový systém prožíval ohrožení.

Dokud se snažíme dětskou část opravovat, poučovat nebo měnit, často se ještě více uzavírá. Jakmile je však její zkušenost skutečně uznána, může se začít uvolňovat napětí, které v sobě nesla celé roky.

🌺 Potřeba cítit se jen dobře a stud

Jedním z důležitých vzorců, které mohou ovlivňovat vztah mezi myslí, emocemi a tělem, je naučená část osobnosti, která se snaží člověka neustále udržet v "pohodě". Často vzniká už v dětství, kdy dítě zjistí, že určité emoce nejsou přijímané, a proto si vytvoří strategii – být v pořádku, být silné, neusilovat o pozornost a hlavně "nezatěžovat okolí". Tato část pak v dospělosti může automaticky potlačovat nepříjemné pocity a tlačit na to, aby se člověk rychle vrátil do dobrého stavu, i když tělo a nervový systém ještě zpracovávají stres nebo bolest.

Dalším silným faktorem, který může přispívat k napětí v těle a následně i k bolestem hlavy, je skrytý stud za samotné prožívání emocí. Tedy hluboké nevědomé přesvědčení, že "něco je se mnou špatně, když něco cítím". Tento vnitřní stud pak vede k tomu, že se emoce nejen potlačují, ale zároveň se za jejich samotnou existenci člověk začne kritizovat. Nervový systém je pak ve dvojím tlaku – jednak emoci cítí, ale zároveň ji považuje za nepřijatelnou. Právě tento vnitřní konflikt může dlouhodobě zvyšovat napětí v těle, zejména v oblasti hlavy, šíje a čelistí.

🌺 Jako příklad uvedu Hanu ženu, která dlouhodobě trpěla bolestmi hlavy a silným napětím v oblasti šíje a ramen. Prošla spoustou terapií, konstelací, praktikovala různé duchovní techniky. Čím více je ale praktikovala, tím hůře jí bylo. Postupně ji právě její tělo donutilo začít si více všímat toho, co skutečně prožívá. Během jednoho sezení, když se naladila na své napětí, zjistila, že má neustálý pocit, jako by za ní stála babička, která jí vychovávala.

Na první pohled jí to připadalo hloupé, iracionální a téměř "schizofrenní", protože babička několik let nežila. Jenže z pohledu nervového systému nešlo o blud ani o chybu. Šlo o pravdu jejího těla a to jí ukázalo strach, který z ní měla a který v sobě popírala. Její nervový systém byl stále v realitě takové, jako by přítomnost babičky a možné hodnocení (babička byla kritická, přísná a nutila jí do věcí, které dělat nechtěla) byla neustále za jejími zády. Tělo žilo v realitě, kterou si zažilo na základě minulých traumatických zkušeností.

Narazila i na obrovský strach z toho, že na babičku nesmí být naštvaná, protože jí neustále říkala, že pro ni dělá to nejlepší, aby si jí vážila, protože si jí vzala do výchovy.

Tady bylo nutné obrovské ujištění části vnitřního dítěte, že není špatný člověk, když se na ni zlobí. Že tím, že byla dítě měla plné právo se na babičku zlobit a vymezit se, když jí překračovala hranice.

👉 Ve chvíli, kdy se objevily tyto pravdy, přestala je zpochybňovat, mohla začít pracovat na vytváření skutečného pocitu bezpečí. Jenže pro ni bylo zjištění, jak v dětství reagovalo její tělo na babičku, šokující. Dokud totiž věřila, že je v pořádku a že se nic neděje, neměla přístup ke skutečné příčině svého napětí. Teprve když uznala svou vnitřní realitu, mohla nervovému systému nabídnout novou zkušenost – zkušenost, že dnes už není dítětem, že je v bezpečí a že doslova "za jejími zády" nikdo nestojí.

👉 Právě pocit bezpečí je jednou z nejdůležitějších podmínek uzdravení. Bez něj tělo zůstává ve střehu, emoce zůstávají sevřené a mysl neustále hledá způsoby, jak se chránit. Když se však nervový systém začne cítit bezpečně, může postupně povolit napětí, které nesl třeba i desítky let.

🌺Homeopatika a Tkáňové (Schusslerovy) soli na podporu těla při bolestech hlavy a migrénách🌺

Při bolesti, která je intenzivní velmi rychle tělo vyčerpá minerály, hlavně draslík, hořčík. Protože se jedná o stav, kdy je nejvíce zatížený nervový systém, doporučuji homeopatika na podporu uvolnění a výživy nervového systému. Uvádím v příkladech pouze pár homeopatik.

Homeopatika

• Cuprum arsenicosum – bývá doporučováno u křečovitých stavů, silného nervového napětí a některých typů migrén.

• Cuprum phosphoricum – používá se při bolestech spojených s nervovým vyčerpáním, stresem a přetížením.

• Natrum muriaticum – často doporučováno lidem, kteří v sobě drží smutek, zklamání a nevyjádřené emoce.

• Ignatia amara – bývá spojována s potlačeným smutkem, ztrátou, šokem a emočními výkyvy.

• Gelsemium sempervirens – používá se při bolestech hlavy souvisejících s únavou, stresem a očekávanou zátěží.

• Belladonna – tradičně doporučována u prudkých, pulzujících bolestí hlavy.

• Nux vomica – používá se u bolestí hlavy spojených s přetížením, pracovním stresem a podrážděností.

• Bryonia – tlaková, bodavá bolest zhoršující se pohybem.

Schüsslerovy tkáňové soli

• FerPhos - Ferrum phosphoricum – při počínajících zánětlivých stavech a překrvení.

• MagPhos - Magnesium phosphoricum – spasmus, křečovitá bolest, napětí vegetativního nerv. systému.

• KaliPhos Kalium phosphoricum – vyčerpání po bolesti hlavy, migréně

• CalcPhos - Calcium phosphoricum uvolňuje napětí kosterního svalstva, vyživuje cévy v mozku

• NatMur - Natrium chloratum – používá se u některých typů migrén a poruch hospodaření s tekutinami.

• NatSulf – Natrium Sulfuricum – pokud je bolest hlavy spojována s dráhou jater a přetížením jaterním.

Medicinální houby

Hericium – podpora nervového systému, mozku

Reshi – uvolnění napětí v těle

Ašvaganda – upravuje vyplavení kortizolu a uvolňuje napětí.

Homeopatika a Schüsslerovy tkáňové soli jsou v tomto textu uvedeny pouze jako doplňující informace v rámci alternativních přístupů a nenahrazují odbornou lékařskou péči ani diagnostiku či léčbu zdravotních potíží.

🍀 Jakákoliv bolest nejen migrény a bolesti hlavy nejsou jen nepříjemným symptomem, který je potřeba umlčet. Mohou být také pozvánkou k tomu, abychom se na chvíli zastavili a začali naslouchat tomu, co se odehrává uvnitř nás.

Spojit se se svými emocemi však není snadné. Naslouchat tělu, které k nám často promlouvá dříve než mysl, vyžaduje odvahu, trpělivost i ochotu vzdát se představ o tom, jací bychom měli být. Je to cesta, na které se učíme přijímat nejen klid a radost, ale i hněv, smutek, strach nebo bezmoc – protože i tyto emoce jsou součástí našeho lidství.

Doba emočního odpojení a potlačování emocí bohužel stále trvá. Mnozí z nás byli vedeni nejen rodiči, ale i duchovními praktikami a učeními k tomu, že některé emoce jsou nežádoucí, že je potřeba je zvládnout, překonat nebo nahradit pozitivním myšlením. Často jsme se tak naučili odpojovat nejen od bolesti, ale i sami od sebe.

Přesto věřím, že každý člověk v sobě nese schopnost najít cestu zpět. Cestu k vlastnímu tělu, emocím a vnitřní pravdě. Ne skrze boj se sebou samým ani skrze jejich obcházení, ale skrze ochotu být přítomný všemu, co v sobě skutečně prožívá. A možná právě tam začíná skutečné uzdravení.